S Pardubicemi jsme prohráli 1:4, ale až do konce jsme mohli sahat po bodu. Viděl jsi to stejně?
Hráli jsme doma a tady musíme hrát lépe. Musíme být připravenější, dělat méně chyb a být nastavení tak, že když sem soupeř přijede, tak to pro něj bude opravdu hodně těžký zápas. Dali jsme jim až moc prostoru a udělali jsme až moc chyb. A neprosazovali jsme se. Šance, které jsme měli, jsme neproměnili. Na konci jsme naštěstí dali gól, ale stejně to nestačilo. Takový soupeř jako Pardubice nám neodpustí naše chyby a to, že nedáváme góly.
Je pozitivní, že jste odehráli vyrovnanou partii s týmem, jako jsou Pardubice? Podívej na ta jména a na to, jaký mají rozpočet…
Nevěřím tomu, že je takový rozdíl mezi hráči, kteří dostávají zaplaceno opravdu hodně, a těmi, kteří dostávají normální peníze. Do platů samozřejmě přesně nevidím, ale rozhodně nebereme tolik jako oni. Nebereme ani polovinu, možná ani ne pětinu. Ale jsou to opravdu talentovaní hráči, jsou dobří ve všem. Receptem na to je tvrdá práce a tvrdá hra. Tihle kluci nemají rádi, když jim hrajete do těla, nechtějí chodit do šarvátek a takových věcí, protože jsou to hráči, kteří byli nejlepší všude, kam přišli. Proto tu chceme vytvořit prostředí, kam přijedou a řeknou si „Nesnáším hrát proti těmhle klukům.“ Nejen tady, ale i v naších venkovních zápasech. Poprali jsme se s nimi, ale upřímně jsem měl pocit, že hráli lépe, my bychom museli předvést náš nejlepší výkon. Dali jsme jim až moc šancí.
Došlo k velkým změnám v jednotlivých útocích, pohromadě zůstala jen tvoje první lajna. Je to těžké si rychle zvyknout na podobné změny?
Nemyslím si, že je to až takový rozdíl, protože se všichni v týmu známe. Od minulé sezony se tu moc kluků nezměnilo. Všichni se známe, víme, jak ten druhý hraje. Proto to pro nás není tak těžké. Tohle rozhodně nebyl ten důvod, proč jsme prohráli. Jde o to, že jsme nepodali tak dobrý výkon, fanoušci si zasloužili od nás vidět víc. Musí tam být méně chyb a víc gólů od nás. Tak to prostě je.
Antonín Melka chyběl kvůli dvouzápasovému trestu. To je velká ztráta vzhledem k tomu, v jaké formě hraje, že?
Samozřejmě, Tonda je teď jeden z hráčů s nejlepší formou, pokud ne s tou úplně nejlepší. Loni byl hlavně dříč, kteří chodil na led, odváděl tam černou práci a byl v tom opravdu dobrý. Jen nedával tolik gólů a tolik nebodoval. Letos je pro nás ale světlem na konci tunelu. Je to kluk, který se vyšvihl a pomáhá týmu každý den dávat důležité góly. A jde mu to skvěle, mám z něj radost. Doufám, že po těchhle dvou zápasech bude ještě lepší. Že ho to motivuje, trochu si odpočine, vrátí se a bude dál dávat góly.
„Snažíme se udělat tuhle sezonu speciální, jak to jen jde.“
Jak se ti líbily speciální zlaté dresy?
Mám rád obecně dresy a hrozně se mi líbí, že máme třetí sadu, která je opravdu cool, je speciální. Slyšel jsem navíc, že budeme mít ještě další retro dresy. Tyhle se mi opravdu líbily, jen je na prd, že jsme v nich nevyhráli.
Co pro tebe jako zahraničního hráče znamená, že jsi součástí sezony, kdy klub staví 100 let od založení?
Loni jsem se něco naučil o klubu, o jeho kultuře a historii. Nejdřív jsem si myslel, že jdu jen do běžného klubu, že je to jen další práce. Čím déle tu jsem, tím víc ale chápu, jak je tenhle klub speciální pro hodně fanoušků. Bavil jsem se o tom s kluky, řekli mi o historii klubu, jak býval nejlepší. Teď se to snažíme tam vrátit. Je opravdu speciální být toho součástí, zvlášť teď při výroční sezoně. Doufám, že se dostanu do nějaké knihy jako hráč, který tu byl při oslavě sta let. Snažíme se udělat tuhle sezonu tak speciální, jak to jen jde. Proto musíme pokračovat v tom, co jsme doteď dělali, musíme vyhrávat zápasy a sbírat body. Neočekáváme od sebe nic menšího než to, že uděláme místo v play off. Tam je to pak úplně jiný sport. Jasně, v posledních pěti sezonách vyhrál Třinec, ale jinak platí, že se tam může stát cokoliv. Je to o tvrdé práci a o našem charakteru. Když budeme dál hrát dobře a všichni budou zdraví, nevidím důvod, proč bychom z toho nemohli udělat opravdu hodně speciální sezonu.
Jak si užíváš podporu fanoušků? Chodí jich opravdu hodně a na každém zápase dělají skvělou atmosféru.
Loni to bylo na začátku sezony podobné, potom už jich bohužel chodilo méně. Možná dovolená (smích). Ale letos je to bláznivé, abych byl upřímný. Pořád je plno, je skoro vyprodáno. Zrovna teď je tady za mnou brácha, tak se ho musím zeptat, co na to říkal. Když budeme hrát dobře a necháme na ledě všechno, tak fanoušci budou chodit. Jak už jsem říkal, tenhle klub je speciální pro fanoušky z Kladna i z okolí. Je super vidět, jak sem chodí na každý zápas a podporují nás. My musíme najít způsob, jak je udržet nadšené, aby se vraceli. Teď po Pardubicích je tady zase nový den. A teď před sebou máme zápas na Spartě.
Za Pardubice odehrál první zápas Jakub Zbořil. Znáte se z farmy Bostonu v Providence?
Spolu jsme v Providence nehráli, protože on byl pořád v NHL s Bostonem, ale známe se. Dvakrát jsem byl na NHL kempu a tam jsme se poznali. Neřekl bych, že jsme byli nějací velcí kamarádi, ale bavili jsme se spolu celkem dost, protože jsem tam přijel už asi o měsíc dřív. Byli jsme spolu dokonce ve stejné skupině na testech. Měli jsme třeba test na bench pressu a v tom jsem byl opravdu dobrý. Dal jsem mu proto nějaké rady a tipy a on byl potom ze všech nejlepší. Je to velký kluk a má opravdu sílu. V první třetině se do mě opřel a pocítil jsem to. To má z toho bench pressu.
Měli jste čas před zápasem spolu prohodit pár slov?
Jo, něco jsme si řekli během zápasu a bylo příjemné vidět, že si mě pamatuje. Pro něj jsem tehdy musel být nikdo, protože jsem hrál jen v Providence. Ale bylo to fajn, zeptat se ho, jak se má. Po zápase jsme se na sebe usmáli a pobavili jsme se o tom souboji, o kterém jsem mluvil. Říkal jsem mu, že jsem myslel, že jsme kamarádi. Zasmáli jsme se, takový je hokej. Na ledě ale není žádný soupeř kamarád.