Jaký máte ke svým fotkám vztah?

Ke každé své fotce několik let nazpátky mohu říct příběh. Vím, kdy jsem je fotil a za jakých podmínek. Člověk se na určitá místa někdy rád vrací. Fotka je o světle a místě, každý den a za každého počasí vyjde jinak. Člověka to posouvá, dokud se mu výsledky zcela nelíbí. V hokeji je to stejné. Dneska foťáky umí hromadu fotek za vteřinu, ale to moc nepoužívám. Jsem už dlouholetý pozorovatel, takže se tomu snažím předejít a fotku pořídit ve správný okamžik.

Je pro vás velký rozdíl fotit při novém osvětlení, které je na zimáku od poslední rekonstrukce?

Staré osvětlení se dřív dělalo výbojkové. My okem nepoznáme, jak zářivka svítí, ale foťák je prostě chytřejší a když jste vyfotil tři, čtyři fotky v sérii, jedna byla normální, další do růžova, třetí do modra a podobně. S novým osvětlením je to jednodušší, protože světelné podmínky jsou o mnoho lepší. Člověk pak už dělá jen lehčí korekce.

Spočívá tajemství dobré fotografie v precizním technickém provedení?

Není to tolik o technické kvalitě fotky, ale je to o nějakém momentu, který se člověku povedl a může se k němu vrátit a připomenout si ho.

Technická dokonalost u vás tedy není na prvním místě?

Pokud je příběh obrázku dobrý, mám rád, když tomu kvalita fotky odpovídá. Ale ne vždycky se to povede. Takže potom ještě člověk může lehce poopravit v počítači. Digitální fotku můžete dopéct. Je třeba fotit v co největším rozlišení a potom už se s tím dají dělat divy.

"Fotka je o zachycení dobrého momentu. Důležité je se tou fotografií bavit a já to tak mám."

Jak moc tedy úspěch fotografa závisí na vybavení?

Když máte lepší vybavení, udělat dobrou fotku je snazší, respektive to je jedna z věcí, která vám napomůže. Ale rozhodně to není všechno. Fotka je o zachycení dobrého momentu. Když fotka vypovídá o nějakém ději, je to pro člověka hodnotné. Technika pokročila, ale člověk by musel vyhrát ve sportce, aby si mohl dopřát vybavení, o kterém s ní. Ale já nikomu nezávidím, pokud má lepší foťák. Důležité je se tou fotografií bavit a já to tak mám.

Co pro vás znamená, že jsou vaše fotografie vystaveny?

Cením si toho. Já hlavně vlastně fotím  kvůli radosti a pokud ji můžu sdílet se svým okolím, je to jedině dobře. Pro mě je focení relax. Když fotím a soustředím se, aby byla fotka dobrá, zapomenu na všední starosti dne a opravdu se pak věnuji pouze focení.

» I tuto fotografii Josefa Poláčka najdete na Velké hokejové výstavě v NC OAZA Kladno. Jaromír Jágr na ní po vstřeleném gólu přijímá gratulace od fanoušků soupeře. Unikátní situace a snímek z výluky NHL 2012-2013.


Jste fanoušek hokeje. Dokážete si představit, že fotíte fotbal?

Fotbal jsem fotit nezkoušel. Nastoupil jsem na zimák v roce 1976 a fotbaly se tehdy hrály dobré, ale nikdy jsem neměl tendenci se tam přes ten plot dostat. Loni jsem si zkusil TNT meeting, vzal jsem si dovolenou a byl to neskutečně krásný den. V životě jsem atletiku nefotil, ale byly tam emoce a věci, které tam mají být. Fotky se dočkaly pochvaly, takže z toho jsem měl radost.

S hokejem jste toho zažil hodně. Jaké byly nejhezčí a nejsmutnější momenty?

Za těch čtyřicet let jsou nejsmutnější všechny sestupy. Co se týká nejlepších momentů, ještě jsem se motal okolo mistrovských titulů, ale tehdy jsem naplno nefotil, věnoval jsem se spíše přírodě.

Té se věnujete dodnes?

S přírodou jsem kdysi začínal a stále je pro mě na prvním místě. Fotím opravdu všechno, rád zajedu třeba na Karlštějn. Foťák nosím pořád s sebou v batohu, je to takový úděl.

"Foťák nosím pořád s sebou v batohu, je to takový úděl."

Co vás při focení motivuje?

Dopředu mě ženou záběry, které jsem ve své hlavě viděl, ale nedokázal jsem je vyfotit.

Máte na focení hokejových zápasů vytipované nějaké místo?

Fotím téměř výhradně mezi střídačkami. Je to docela nebezpečné, protože třeba v Plzni jsem mezi lavicemi dostal velkou ránu. Odnesl to pouze filtr za nějaké peníze. To bylo takové varování. Člověk musí opravdu dávat velký pozor, nenechat se vyrušit a neustále sledovat kotouč. Už jsem viděl celkem slušné úrazy.

Jste opravdový patriot. Doslechl jsem se, že jste svého času dokonce bydlel na zimním stadionu.

To je pravda. Na zimáku jsem bydlel od roku 1981, teď už jsem šest let odstěhovaný. To dělá celkem 30 let. Navíc tady pracuje i manželka. Já jsem tady 41 let, ona přibližně 36.

V tom případě vidíte, jak stadion stárne před očima. Jaká je vize do budoucnosti?

Na baráku všechno stárne. Jsou plány, že by se měl v dohledné době opravit. To jsou ale velké peníze a je potřeba zvážit, co stadion potřebuje. Peníze je nutné dobře investovat, aby se tady mohl hrát kvalitní hokej. 


» Snímky Josefa Poláčka z ligových utkání naleznete v sekci FOTOGALERIE na našem webu